Jdi na obsah Jdi na menu
 


Migraine - TEXT

Am I the only one I know,
Waging my wars behind my face and above my throat?
Shadows will scream that I'm alone, lone, lone

I, I, I, I've got a migraine.
And my pain will range from up, down, and side ways.
Thank God it's Friday 'cause Fridays will always better than Sundays
'cause Sundays are my suicide days.
I don't know why they always sem so dismal.
Thunderstorms, clouds, snow, and a slight drizzle.
Whether it's the weather or the letters by my bed,
Sometimes death seems better than the migraine in my head.
Let it be said what the headache represents.
It's me defending in suspense
It's me suspended in a defenseless test
being tested by a ruthless examinant.
That's represented best by my depres…sing thoughts.
I do not have writer's block, my writer just hates the clock.
It will not let me sleep, I guess I'll sleep when I'm dead,
and sometimes death seems better than the migraine in my head

Am I the only one I know,
Waging my wars behind my face and above my throat?
Shadows will scream that I'm alone.
But I know we've made it this far, kid.

Yeah, Yeah, Yeah.

I am not as fine as I seem.
Pardon me for yelling.
I'm telling you green gardens
are not what's growing in my psyche, it's a different me.
A difficult beast feasting on burnt down trees.
Freeze frame.
Please, let me paint a mental picture portrait, something you want forget.
It's all about my forehead, and how it is a door that
Holds back contents that make Pandora's Box contents look non-violent.
Behind my eyelids are islands of violence.
My mind's shipwrecked. This is the only land my mind could find.
I did not know it was such a violent island, full of tidal waves, suicidal crazed lions.
They're trying to eat me, blood running down their chin.
And I know that I can fight or I can let the lion win.
I begin to assemble what weapons I can find 
'cause sometimes to stay alive, you gotta kill your mind.

Am I the only one I know,
Waging my wars behind my face and above my throat?
Shadows will scream that I'm alone.
But I know we've made it this far, kid.

Ah. Yeah.
Yeah, Yeah, Yeah.

Oh. Oh.
Yeah, Yeah, Yeah.

And I will say that we should take a day to break away
from all the pain our brain has made, the game is not played alone.
And I will say that we should take a moment and hold it and keep it frozen
and know that life has a hopeful undertone.
And I will say that we should take a day to break away
from all the pain our brain has made, the game is not played alone.
And I will say that we should take a moment and hold it and keep it frozen
and know that life has a hopeful undertone.

Am I the only one I know,
Waging my wars behind my face and above my throat?
Shadows will scream that I'm alone.
But I know we've made it this far, kid.

We've made it this far.
Made it this-

PŘEKLAD

 

Jsem snad jediný koho znám,
Kdo vede vlastní války za obličejem, nad krkem? 
Stíny budou řvát, že jsem sám, sám, sám

M, M, M, Mám migrénu 
A ta bolest se mi bude přelejvat nahoru, dolů a do stran.
Díky bohu, že je pátek, protože všechny pátky budou vždycky lepší, než neděle
Protože neděle jsou mý sebevražedný dny. 
Nevim, proč stojej vždycky tak děsně za nic. 
Samý bouřky, mraky, sníh a semtam nepatrný mrholení. 
Ať už jde o počasí nebo dopisy na rozloučenou vedle mý postele,
Tak občas se mi zdá smrt vážně lepší, než ta migréna, co mi zuří v hlavě
Abychom uvedli na pravou míru, co ta bolest vlastně znamená:
Jsem to já a nejistě se bráním 
Jsem to já podrobený testu, ve kterém nemůžu uspět
A testuje mě pěkně nemilosrdnej vědec. 
A tohle všechno se nejjasnějc ukazuje na mejch depres....ivních stavech. 
Ne, že bych nevěděl co psát, spisovatel ve mně, prostě nesnáší čas.
A díky tomu nemůžu spát, No, tak asi se konečně vyspim, až budu po smrti
A občas se mi zdá smrt vážně lepší, než ta migréna, co mi zuří v hlavě

Jsem snad jediný koho znám,
Kdo vede vlastní války za obličejem, nad krkem? 
Stíny budou řvát, že jsem sám.
Ale vím, že už jsme se dostali, až takhle daleko, chlapče. 

Yeah, Yeah, Yeah. 

Nejsem, až tak v pohodě, jak se zdam
Odpusťte mi, že křičim.
Ale řikam Vám, že zelený zahrady 
Nejsou to, co mi roste v hlavě, to je jenom moje druhý já. 
Divná bestie, která se živí schořelejma stromama. 
Zastavte obraz. 
Dovolte mi abych Vám nakreslil pomyslnej obrázek, něčeho, na co jentak nezapomenete.
Všechno je to za mym čelem, to jsou ty dveře,
Který za sebou skrývaj věci, díky kterejm, ze zdá obsah Pandořiny skřínky jako procházka růžovou zahradou. 
Za očními víčky se mi rozprostírají ostrovy bolesti. 
A moje mysl ztroskotala a zrovna tyhle ostrovy byly nejblíž. 
Nenapadlo by mě, že to bude takovej hnusej ostrov, o kterej se budou rozbíjet přílivový vlny, a kde budou šílený sebevražedný lvi. 
Snažej se mě sežrat, krev jim stéká po bradách. 
A vim, že s nima můžu buď bojovat anebo je nechat vyhrát. 
Začínam se pomalu poohlížet po zbraních,
Protože, občas, když chcete zůstat naživu, musíte pohřbít vlastní mysl. 

Jsem snad jediný koho znám,
Kdo vede vlastní války za obličejem, nad krkem? 
Stíny budou řvát, že jsem sám.
Ale vím, že už jsme se dostali, až takhle daleko, chlapče. 

Ah. Yeah.
Yeah, Yeah, Yeah.

Oh. Oh.
Yeah, Yeah, Yeah.

A řeknu Vám, že bychom si měli najít alespoň jeden den, kdy necháme plavat
všechnu tu bolest, kterou nám způsobují vlastní mozky, protože ke hře jsou potřeba dva. 
A řeknu Vám, že bychom si měli najít alespoň chvíli a uchovat ji v sobě, nechat ji zkamenět,
a vzpomenout si, že v životě je vždycky špetka naděje. 
A řeknu Vám, že bychom si měli najít alespoň jeden den, kdy necháme plavat
všechnu tu bolest, kterou nám způsobují vlastní mozky, protože ke hře jsou potřeba dva. 
A řeknu Vám, že bychom si měli najít alespoň chvíli a uchovat ji v sobě, nechat ji zkamenět 
a vzpomenout si, že v životě je vždycky špetka naděje. 

Jsem snad jediný koho znám,
Kdo vede vlastní války za obličejem, nad krkem? 
Stíny budou řvát, že jsem sám.
Ale vím, že už jsme se dostali, až takhle daleko, chlapče. 

Když už jsme se dostali, až takhle daleko,
Když už jsme se dos--